Kongres se konal v SECS – rekreačním středisku pracujících v obchodu a službách – v předměstské čtvrti Venda Nova dvoumilionového města Belo Horizonte od 30 dubna do 5. května 2003. Zúčastnilo se ho 650 delegátů ze 43 zemí všech kontinentů. Polovina účastníků byli lékaři. Další velmi početnou skupinou byly zdravotní sestry, ze všech zemí Latinské Ameriky, překvapila mne hojná účast jeptišek, misionářů a knězů – katolických i protestantských, dále zde byli léčitelé, řada fyziků, chemiků a biologů, středoškolští a vysokoškolští učitelé, i právníci, a také zájemci o urinoterapii z neprofesionální veřejnosti, aj. Z Evropanů na kongresu vystoupili odborníci z Francie, Velké Británie, Holandska, Německa, Bulharska, Itálie, Rumunska, Španělska, Švýcarska. I mně se dostalo cti účastnit se a podílet se na práci tohoto kongresu a byla jsem závěrečným komuniké nominována do vědecké rady příštího světového urinoterapeutického kongresu, který bude v r. 2009 v Guadalajaře v Mexiku. Hlavním tématem budou maligní a infekční choroby.

Na kongresu jsem si potvrdila správnost svých urinoterapeutických postupů, které doporučuji při prevenci a léčbě nemocí. Je mimo jakoukoli pochybnost, že urinoterapie se stává běžnou léčebnou a preventivní praxí. Proniká do povědomí široké veřejnosti. V Jihoafrické republice běží populární televizní cyklus o netradiční medicíně s několika pořady o urinoterapii. Ve vyspělých zemích je na stolech vědeckých pracovníků mnoha oborů. V Mexiku a Japonsku je urinoterapie součástí studia na lékařských fakultách. V těchto zemích a v Koreji je také několik klinik s urinoterapeutickou léčbou. Existují rozsáhlé kasuistiky o léčení téměř všech typů nemocí, zatím kromě plicní tuberkulózy a Hansenovy nemoci (malomocenství, lepra). V Koreji a Japonsku pokročil výzkum aplikací uriny při postižení AIDS a SARS; bylo konstatováno, že i tyto nemoci jsou urinoterapií léčitelné. V Japonsku byly vytvořeny pracovní týmy zkoumající vliv urinoterapie na léčbu tuberkulózy a zabývají se výzkumem SARS. Zkoumají vylučování látek při tomto onemocnění do uriny.

Od I. světového urinoterapeutického kongresu, který se konal v roce 1996 v indickém městě Goa (počet účastníků byl 200) a po II. světovém urinoterapeutickém kongresu, který hostilo v r. 2000 německé město Gersfeld (počet účastníků 200), zájem o urinoterapii, zejména v lékařských kruzích velmi stoupá.

Toto téma se opět vrací na vědecké stoly, věnuje se mu nebývalá pozornost, zejména ve státech Latinské Ameriky, Afriky a především v Japonsku i Koreji.

Velmi zajímavě povídal prof. dr. Ryosuke Uriu z Japonska. Sám užívá urinu 17 let a díky tomu totálně změnil své myšlení. Propaguje mír, stabilitu, úctu k životnímu prostředí, úctu ke všemu živému, působení na své okolí dobrem. Japonsko se vrací ke svým tradičním léčebným metodám, bez vedlejších neblahých účinků alopatické medicíny, která udržuje nemocné ve stavu chronické intoxikace, kromě tlumení symptomů udržuje nemoc v chronickém stádiu. Na rozdíl od netradiční medicíny, odstraňující příčinu nemoci, se nemoc konzervuje.

Zdůraznil, že v našem myšlení jsou dominantní v poslední době války v Jugoslávii, Afganistanu, Iráku. Děti jsou vedeny k agresivitě, vše se musí změnit. Pití uriny stimuluje nejen naše, ale i světové pozitivní kosmické procesy. Je důležité provádět energetická cvičení, jezdit na kole s cílem celkového uvolnění, podporovat tvorbu kladné energie v sobě a přenášet ji na okolí.

V Latinské Americe, jak informovali delegáti z Dominikánské republiky, Haiti, Kuby, Nikaragui, Kolumbie, Mexika, Bolivie, Peru, Chile, Brazílie, Paraguaje, Argentiny, Uruguaje, Venezuely, se uskutečňují národní programy "Zdravý život", zavádějící také urinoterapii jako součást výuky na základních školách i pastorální činnosti a prostřednictvím dětí působí na rodiče. Mají síť školících středisek, kde se vzdělávají instruktoři a zájemci o šíření této léčby. Tito apoštolové dobré věci, jak je nazval páter Renato Bartz z Brazílie, docházejí do rodin postižených nemocemi a pomáhají jim.

Hodně navštěvují Indiány ve vysokohorských Andách i v Amazonských pralesích, kteří kombinují urinoterapii se šamanskou léčbou. Indiáni dávají novorozenci pít urinu matky, aby bezpečně novorozence převedli přes úskalí, které je po narození čekají.

Dr. Maria de Nazare z brazilské Amazonské oblasti demonstrovala na kongresu mladého muže, kterého pomocí uriny a bioenergetických čajů vyléčila z lupenky (lupusu), systémového onemocnění, u kterého je klasická medicína bezmocná a pokládá je za nevyléčitelné. Pomocí uriny a bioenergetických čajů (čaj z čerstvých šťavnatých bylin, který nemocnému nejvíce chutná) – používají čerstvé i sušené byliny, léčí u dětí diabetes. Do každého jídla navíc přidávají malým diabetikům naklíčenou pšenici.

Dr. Maria Neiva ze Sao Paula, zabývající se urinoterapií, demonstrovala svou dceru, rovněž lékařku, které pomocí uriny vyléčila diabetes. Urinu používá s velkým úspěchem při léčbě dětí ze slumů. Propaguje urinu jako celonárodní program, lékaři si předávají svoje zkušenosti z celé Latinské Ameriky i přes hranice, bojují ruku v ruce s nemocemi v těchto tak chudých zemích. Hodně se věnovala i legislativě v oblasti ochrany lékařů a pacientů při netradiční medicíně. (Mezi hosty konference byl, vedle představitelů státu Minas Gerais a viceprimátorky hlavního města Belo Horizonte doktorky Luzie Lizita, i soudce z Ústavního soudu státu Sao Paulo.)

Knězi a jeptišky působí i v těžko přístupných oblastech amazonských pralesů. Byla jsem velmi mile překvapena otevřeností knězů, kteří zapadali mezi účastníky kongresu aniž by dávali na odiv svou svatost. Chodili oblečení v bavlněných tričkách, účastnili se ranních rozcviček při východu slunce připomínajících Tajči. Urinu prohlásili za medicínu 3. tisíciletí. Jihoameričané jsou převážně věřící v Krista, jak v duchu katolické věrouky, tak protestantském. V neděli ráno, před snídaní, jsem ke svému údivu spatřila v areálu koupaliště shromáždění asi 200 lidí na lavičkách a křesílkách, jak účastníků naší konference, tak rekreantů. Byla to mše, kterou řídil katolický misionář, kterého jsem znala z naší konference, a o chvíli později převzal vedení mše protestantský biskup. Svaté přijímání se nekonalo, bylo to spíše jakési nedělní rozjímání, účastníci měli rozmnožené texty písní.

Trefně se zmínil Dr. Atom Inoue, Kolumbijec japonského původu, o syndromu Coca–Coly, kterým je postižena polovina dětí světové populace. Tento nápoj záměrně vyvolává závislost, podporuje agresivitu a je jen malým krůčkem k návykovým drogám. Tento lékař vehementně šíří a podporuje všemi způsoby urinoterapii, organizuje konference po celém subkontinentu, vyučuje a provádí energetická cvičení.

Lékařka, bioložka a chemička Soňa Rodriguez z Mexika, pracující v mikrobiologickém výzkumu, sama používá urinu 17 let, hodně ji to změnilo. Cítí se mladá (je jí 50 let) a říká, že to, že je živá, svědčí o tom, že urina není jed. Musíme se více přiblížit k živým bytostem a k přírodě, od které jsme se vzdálili.

Základem úspěšné urinoterapie podle jejího názoru je:

a)      na mentální úrovni: pozitivní myšlení

b)      na úrovni spirituální: otevřít se světu

c)       na úrovni fyzikální: zdravý životní styl a pravidelná očista

Pokud tyto fakty nebereme jako celek, máme problémy. Musíme se vyvarovat všech okolností poškozujících pozitivní vjemy. Když je srdce plné zla, šíří je chemicky do celého těla. V důsledku toho nedochází k regeneraci buněk, srdce a dalších orgánů. Negativní energie vychází z mozku a intoxikuje celý organismus.

Přidržujeme se následujících zásad:

– myslet a rozeznávat dobro od zla

– slyšet hlas volajícího o pomoc

– vidět zlo a bojovat proti němu

– vědět znamená poznávat a přibližovat se k neznámému.

V tomto snažení nám významně pomůže urina: ta ví, co kde chybí.

Jiný přednášející, Dr. Martin Lara ze Spojených států amerických, upozornil na jedinečné schopnosti uriny jako preventivního prostředku při rozpouštění shluku karcinogenních virů, které se usazují v lymfatických cévách a ucpávají je. Urina jako jediná je schopna tento shluk virů rozpustit.

Velmi zajímavě referoval praktický lékař Dr. Lutz Riedl z Německa o zkušenostech urinoterapie při klimakterických potížích. V důsledku klesajícího podílu estrogenu, kdy tělo musí reagovat na změny tvorby hormonů, trpí 70 % žen pocením, vyčerpaností, depresemi. Doporučuje užít každé ráno půl skleničky uriny, případně promíchané s čajem, ovocnou šťávou, nebo aplikovat pod kůži injekci 1 ml uriny 1krát týdně, po dobu 4–6 týdnů. Ve velmi krátké době, za několik měsíců i dříve, jsou potíže pryč.

Připojil zajímavou poznámku o stoupajícím zájmu žen rodit v domácím prostředí. I když nás "civilizace" na míle vzdálila od přírody a stali jsme se závislými na nemocnicích a porody doma se staly přestupkem, mnohé Němky se opět vrací do lůna přírody. Naši předkové dávali sníst rodičce malý kousek placenty, která měla ne nadarmo dobové jméno "Mutterkuchen" (mateřský koláč), od pupečníku, opláchnutý vodou. Rodička dvakrát prokousla jedno sousto a spolkla jej. Zabraňuje to poporodním komplikacím jako jsou záněty, embolie, poporodní psychózy a pro novorozence to zajistilo dostatek mléka.

Na konferenci odezněly jak příspěvky z praktické oblasti, založené na rozsáhlé kasuistice, tak ryze vědecké. Zde bych zmínila australský výzkum ionizace uriny s cílem urychlení účinku, o kterém referoval Prof. Dr. Harald Thieze, kubánské mikrobiologické výzkumy účinků urinoterapie doktorky Carmen de la Concepción Ramirez, klasifikaci 2000 případů urinoterapeutických kauz v Jižní Koreji podle Prof. Dr. Kang Kook Hee.

Je to jen malý zlomek ze spousty zajímavých referátů o urinoterapii. Bude určitě příležitost se ještě rozepsat o dalších zajímavých poznatcích.

Na závěr bych chtěla něco málo povědět o Brazilcích, obývajících pátý největší stát světa se 170 miliony obyvatel. Jsou tam propastné společenské rozdíly, je třída velmi bohatých a velmi chudých. Celkem chybí střední vrstva. není výjimkou vidět žít celé rodiny na ulicích.

Velký rozdíl je mezi Sao Paulem– 12,5 milionů obyvatel, kde vás do očí udeří slumy, které se vláda snaží likvidovat a Rio de Janeirem s 10,5 milionu obyvatel. Uprostřed slumů v Sao Paulu jsou vidět nové věžáky, do kterých tyto chudáky stěhují.

Turistický ruch a moře se značně podílí na prosperitě Ria. Spousta bezprizorních dětí od útlého věku žije na ulicích a zvyšuje podstatně kriminalitu. Jsou tam oblasti, které jsou velmi nebezpečné i ve dne. Vláda se snaží tuto bolestivou stránku kriminality potírat a dát každému podle možnosti příležitost pracovat.

V ulicích se pohybují tisíce metařů a jak Sao Paulo tak Rio i Belo Horizonte jsou města čistá. Krásné neposprejované a vzorně čisté je v těchto městech metro. Ani posprejované fasády nenajdete, až na pár výjimek. Hodně jsou vidět policisté. Jezdí velmi pomalu, chodí pěšky a po plážích se pohybují v malých elektrických džípech. Ulice brázdí statisíce autobusů a taxíků, v autobusech jsou průvodčí, takže dávají dalším možnost pracovat. Průměrný měsíční příjem Brazilců je 50 dolarů.

Brazilci jezdí rychle, riskantně, ale naprosto bezpečně. Za celou dobu jsem viděla jedinou havárii a to rozbité dveře, které řidič neopatrně otevřel a jiný řidič do dveří najel. Problém podvodných tax taxikářů vyřešili velmi prostě. Na letišti nebo v hotelu zaplatíte předem příslušnou částku za vámi udaný cíl jízdy. Dívky, které peníze vybírají, Vám s paragonem přidělí vůz s řidičem, který si přijde k dispečinku pro vás, a ten Vás bezpečně doveze kam potřebujete.

Vy jste naprosto bezpečně dopraveni do místa určení a taxikář je ušetřen přepadení kvůli penězům, protože každý ví, že peníze nemá, aspoň ne tolik, aby to stálo za přepad. Problém geniálně vyřešen. Byli jsme varováni před taxikáři, kteří nemají pevné stanoviště.

Ale i ti si dávají extrémní pozor, protože licenci není tak snadné získat a když ji ztratí, už ji nikdy nedostane zpět. Taxislužbu provozují a povolují magistráty. Jsou to 2 až 3 organizace, jedna magistrální a ostatní družstevní, kde taxikář musí být členem družstva s vlastnickým poměrem k vozu.

Byla jsem udivena čistotou Brazilců, i když tam byl podzim, teplota přes den se pohybovala kolem 30–34 ^oC. Čistí a vymydlení, nebyli cítit potem, až na jeden případ a to byl cizinec, turista.

Samozřejmostí jsou registrační pokladny. I když si koupíte pohled v kiosku, nebo známku na poště, nenechají vás odejít, než si vezmete účtenku. Jen drobní pouliční prodavači zmrzliny, nápojů a jiného občerstvení inkasují bez dokladů.

Brazilci jsou velmi milí, bezprostřední a otevření, stačilo se zeptat na cestu nebo hledaný objekt a informují vás velmi ochotně. Pokud dotázaný neuměl poradit, přiskočil další a trpělivě vysvětloval. Překypovali ochotou, která je u nás nedostatková a našinec Vás pošle někdy opačným směrem, než potřebujete.

Brazilci, to je samba, která hýbe celým národem, stačí malé místečko a hudební nástroj mají vždy po ruce a už se tančí od batolat do sta let. Jsou sice chudí, ale veselí a šťastní, vyzařuje z nich dobro, dělí se s ještě chudšími spoluobčany o to málo.