Opakovaně jsem byla dotazována nemocnými trpícími dýchacími potížemi, potížemi močových cest, otoky a záněty kloubů, jak by mohli použít urinoterapii. Skoro vždy u těchto nemocných byla prokázána přítomnost chlamydie.

Co to jsou chlamydie? Mikroorganizmy podobné baktériím, ale podobně jako viry jsou odkázány na život uvnitř napadené buňky.

Chlamydie jsou nitrobuněční energetičtí parazité, kteří nejsou vybaveni vlastním energetickým aparátem ATP (adenosintrifosfát). ATP je energeticky bohatá látka, která je schopna uvolnit energii pro potřeby buňky. Chlamydie jsou však schopny makromolekulární syntézy a k vlastním metabolickým procesům využívají ATP hostitelské buňky.

Funguje to zhruba tak, že infekční elementární tělísko (250–400 nm) po přiblížení k vnímavé buňce je pozřeno procesem podobným endocytoze, zprostředkované receptorem. Jak vlastní přiblížení k buňce, tak vstup do buňky jsou selektivní procesy. Za 8–9 hodin po vstupu do buňky se elementární tělíska promění na větší (1000 nm) neinfekční, ale aktivní retikulární tělíska. Po 16–24 hodinách se retikulární těliska dělí a poté opět kondenzují v tělíska elementární. Délka růstového cyklu závisí na bakteriálním kmeni a hostitelské buňce. Pohybuje se v rozmezí 42–72 hodin. Na konci růstového cyklu je cytoplazmatický prostor buňky vyplněn až 10 000 elementárními tělísky. Růstový proces chlamydií končí roztržením buňky a výsevem infekčních elementárních tělísek, která infikují další vnímavé buňky.

Z pohledu mikrobiologického určení jde o čeleď Chlamydiaceae, která zahrnuje jediný rod klasifikovaný čtyřmi druhy: Chlamydia trachomatis, Chlamydia pneumoniae, Chlamydia psittaci, a Chlamydia pecorum.

Chlamydia trachomatis je původcem onemocnění lymphogranuloma venereum přenášeného pohlavním stykem především v tropickém a subtropickém pásmu. Mikroorganizmy mohou být zachyceny z vředu na genitálu. Chlamydiové infekce jsou dnes častější než infekce gonokokové. Odhaduje se, že způsobují 50% všech urogenitálních nákaz. Velké rozšíření je dáno vysokým stupněm sexuální promiskuity obyvatelstva. Asymptomatický průběh chronické infekce a chybění diagnostiky chlamydií se podílí na šíření infekce. Na děložním krčku a v močové rouře se totiž mohou chlamydie vyskytovat aniž by svému hostiteli působily obtíže.

Trachom (těžká infekční forma zánětu spojivek způsobená chlamydiemi) je chronickou keratokonjunktivitidou, která je v hyperendemických oblastech (tropy a subtropy) nejčastější příčinou slepoty.

Paratrachom postihuje hlavně novorozence nakažené během porodu. S ohledem na omezenou imunitní odpověď novorozence se projeví zápalem plic, hnisavým zánětem spojivek, závisí to na odolnosti a zralosti plodu.U dospělých má mírný průběh, infekce velmi často spontánně mizí.

Chlamydia pneumoniae. U dětí od 1 až do 5 let jsou infekce způsobené tímto druhem velmi vzácné. U dospělých tento mikrob způsobuje 5 % primárních sinusitid (zánět vedlejších dutin), 4 % zánětů průdušek, 10 % nosokomiálních (nemocničních) zánětů plic a záněty horních cest dýchacích. Chlamydia pneumoniae se uplatňuje u různých „chřipkových“ onemocnění, možná i u zánětů nitroblány srdeční a zánětů srdečního svalu. Opakované infekce jsou možné, protože se nevytváří dostačující tvorba ochranných protilátek.

Chlamydia psittaci. V rámci druhu se rozlišuje řada kmenů, schopných vyvolat infekce u ptáků a savců. Elementární tělíska Chlamydie psittaci jsou velmi odolné vůči vyschnutí. Jsou schopny přežívat v ptačím trusu, což je významné pro přenos infekce. Onemocněním bývají postižena zvířata žijící v zajetí. Ptačí kmeny tohoto mikrobu byly izolovány z více než 100 druhů ptáků a bylo ověřeno, že způsobují u svých hostitelů ornitózu.

Psitakóza je lidské onemocnění, které je důsledkem kontaminace životního prostředí výkaly infikovaných ptáků. Nejčastěji se člověk infikuje vdechnutím kontaminovaného prachu. Často jde o přímý kontakt s ptákem, vylučujícím chlamydie hlenem z nozder. Nejčastějším projevem onemocnění je atypická pneumonie (atypický zápal plic). Může dojít k zánětu jater, nebo zánětu srdečního svalu. Inkubační doba je 7–14 dnů. Příznaky jsou relativně nespecifické, průběh onemocnění mírný, pod obrazem nachlazení nebo chřipkové ataky. Běžné je zvětšení jater a sleziny, gastrointestinální projevy (nausea, zvracení a průjmy). Důležitá je prevence a zejména je důležitá veterinární kontrola drůbežářských chovů a dováženého exotického ptactva.

Chlamydia pecorum. Jde o nově klasifikovaný druh, vyčleněný z geneticky poměrně heterogenního druhu chlamydie psitaci. Patří sem řada ptačích a savčích kmenů. Chlamydie pecorum byla izolována z ovcí, skotu, koček, prasat a domácího ptactva, a to nejčastěji z trusu a cotyledonů po potratech. Nejpravděpodobněji vyvolává skryté střevní infekce.

Diagnostika chlamydiových infekcí se u nás systematicky provádí od roku 1983. Spektrum diagnostických metod zahrnuje celou řadu technik pro přímý průkaz infekčního agens, i metody serologické. Své uplatnění má serologické vyšetření u kloubních postižení, kde je dobrým vodítkem, podobně jako u Reiterova syndromu (zánět kloubů s postižením močové trubice, očních spojivek) nebo u zánětů vejcovodu.

Léčba chlamydiových infekcí je velmi obtížná. Řada preparátů (sulfonamidy, chinolony) jsou neučinná. Tetracyklinová antibiotika pro svoji toxicitu se nedají používat u dětí a gravidních žen. Skupina azalinových antibiotik (azitromycín) jsou v současnosti příslibem. Mají prolongovaný antimikrobiální účinek a velmi dobrý průnik do tkání, kde dosahují vysokých koncentrací. Azitromycín je do místa zánětu cíleně transportován fagocyty, a jeho účinek u akutních forem onemocnění je dobrý.

U nemocných, kteří preferují netradiční medicínu, je urinoterapie metodou volby. Je snadnou, dostupnou a levnou metodou. Nemocné, která delší dobu trpěla dýchacími potížemi (potvrzena přítomnost chlamydie, užívala antibiotika, bez efektu), jsem  doporučila proplachování nosohltanu, kataplazmy na hrudník a podkožní injekční aplikaci uriny až do odeznění potíží. Úleva nastala za krátkou dobu.

Jiná nemocná, která se pohybovala pomocí francouzských holí pro silný otok a zánět kolenních kloubů způsobených chlamydiemi, měla štěstí. Byla vyšetřena v Bratislavě u univerzitního profesora, který neodsuzoval netradiční léčbu urinoterapií. Nepouštěl se do punkcí kolen a aplikaci kortikoidů do kloubů. Navrhl, ať ještě zkusí netradiční léčbu, o které s ním debatovala, dal jí k dispozici 3 týdny. Po měsíční aplikaci kataplazem přijela ze Slovenska na moji přednášku do Brna, samozřejmě již bez francouzských holí.