Po celou existenci lidstva kosily jeho řady hladomory, a proto vyprovokovaly snahu zaštítit se proti nim dostatkem jídla. Bohaté, tzv. civilizované státy dnes bojují s pravým opakem: s nadváhou, vysokou hladinou cholesterolu v krvi a cukrovkou II. typu. Vzniká nejčastěji u obézních lidí středního věku, často s rodinnou zátěží. Pokud je přítomno několik rizikových faktorů současně, zvyšuje se i riziko onemocněni srdečním infarktem, mozkovou mrtvicí i některými druhy rakoviny, hlavně v orgánech zažívání.

Je zajímavé, že vegetariáni jsou statisticky méně postiženi rakovinou tlustého střeva, pravděpodobně i rakovinou prsů, dělohy a prostaty. Převážně vegetariánská strava se jeví jako velmi zdravá díky vysokému obsahu vlákniny. Vláknina zajišťuje poměrně dobré naplnění střeva a následně bezproblémové, organismem regulované vyprazdňování. Jelikož ovoce a zelenina mají nízký energetický náboj a malý obsah tuků a cholesterolu, jsou dobře stravitelné, takže bezmasou stravou se předchází poruchám látkové výměny.

Organismus si vždy vytváří v orgánech z přijatých energeticky nadbytečných látek zásoby, využitelné v budoucnu při vyšší zátěži a při nedostatku potravinového příjmu. Kromě toho však organismus ukládá nevstřebatelné nežádoucí produkty látkové výměny, jejichž hromaděním se zhoršuje průchodnost krevních a lymfatických cest, funkčnost kosterního aparátu, trávicích procesů, přetěžuje se práce srdce, střev, ledvin, jater, atd. Proto je nezbytné pomoci organismu, aby se mohl usazených škodlivin zbavit, obnovit sílu orgánů, omladit buňky. Odnepaměti bylo přirozeným pomocníkem cílevědomé hladovění. Ve starověku se hladovění přikládal velký léčebný význam a hluboký duchovní rozměr, jako nástroji fyzické a duchovní očisty. Hladovění není prostředkem ke zhubnutí.

S využitím přírodních biorytmů bychom měli, podle Číňanů, kteří tyto zákonitosti znají pět tisíc let, lačnět s ohledem na den narození vždy po celý den, který o dva dny předchází dni narození (tedy lidé narození v neděli by měli lačnět v pátek, narození v pondělí v sobotu, narození v úterý v neděli, narození ve středu v pondělí, narození ve čtvrtek v úterý, narození v pátek ve středu a narození v sobotu ve čtvrtek).

V průběhu hladovění pracují na plné zatížení vylučovací orgány: ledviny, plíce, tlusté střevo a kůže. Organismus vymetá usazeniny, obnovuje poškozené tkáně a funkce orgánů. Odstraňují se produkty rozpadu tuků, bílkovin, pesticidy, potravinové konzervanty, stabilizátory a ochucovadla, těžké kovy, léky, apod. Plíce vylučují 150 různých typů toxinů v plynném stavu. Amoniaku (vzniká při metabolismu dusíkatých látek jako jsou bílkoviny, aminokyseliny a v játrech se mění na močovinu) se při hladovění vylučuje 1000krát více. Postupuje do cévního řečiště, vylučovacích orgánů a ven z těla.

Velká vylučovací zátěž při hladovění může u člověka, který je bez zkušeností a průpravy, vyvolat intoxikaci, jestliže organismus nebyl s dostatečným předstihem na nadměrnou zátěž připraven. Jsou–li vylučovací orgány nadměrně zahleněné a v důsledku toho neschopné absorbovat z krevního řečiště hleny, vyloučený balast koluje v krvi a opětovně se vstřebává. Dochází k autointoxikaci a s tím souvisejícím potížím. Těm, kteří by se rozhodli pro hladovění, přesahující 3 dny, bych ze své vlastní zkušenosti doporučovala začít důkladnější očistou organismu, kterou jsem popsala jako metodu Kroky ke zdraví ve svých knihách Urinoterapie a nemoci a Hladovění pro zdraví. Musí se vždy začít očistou střev a další kúry, očista kloubů, jater, ledvin, lymfatických cest, a očista cév, musí na sebe navazovat v uvedeném pořadí. Zvýší se vaše imunita, vyčistí se zažívací ústrojí, játra a ledviny, zbavíte se zácpy, zlepší se vaše psychika.

1. první známkou zahlenění organismu je ztráta pružnosti.
2. ztráta nespecifické imunity: objevení se nemocí
3. v dutinách plic, nosu, hlavy a úst se nahromadily usazeniny bílkovinné a škrobovité povahy. Projeví se nemocemi z podchlazení (časté angíny, záněty dutin, ucha), bolestí hlavy, vyrážkami na obličeji, zhoršením zraku, potaženým jazykem a páchnoucím dechem.
4. preventivní péče o kůži. Kůže představuje 20 % tělesné hmotnosti a vyloučí 3,5krát více usazenin než tlusté střevo s ledvinami dohromady. Hladověním se kůže důkladně očistí.
5. dalšími orgány, kde se hromadí usazeniny, jsou játra a žlučník. Jsou příčinou žlučových kamenů, a dalších onemocnění.
6. zanesené tlusté střevo je příčinou poruchy evakuace. Projeví se zácpou s následnou autointoxikací (samootravování) organismu: páchnoucí dech, vyrážky na kůži, kalná a zapáchající moč.
7. usazeniny v buňkách jsou následkem přejídání a sedavého způsobu života. Poškozují genetický aparát, dochází k nesprávné syntéze bílkovinných látek a k proměně buněk (vznik rakoviny).
8. usazeniny v cévách v podobě plátů jsou příčinou ischemické choroby srdeční, infarktů a mrtvice.
9. chorobné nálady, nespokojenost, napětí, stres a nervozita svědčí o nezdravém stavu krve.

Existuje řada způsobů hladovění, lišících se od sebe kvalitativně, ale i náročností a účinností. Mají však vždy striktní pravidla, která se musí bezpodmínečně dodržovat. Ztráta hmotnosti nesmí přesáhnout 25%.
Při ztrátě hmotnosti 30-35 % dochází k poškození orgánů, a při ztrátě nad 40 % k nezvratným změnám.

Hladovění má také své kontraindikace a názory se mezi jednotlivými autory liší. Kontraindikací je těhotenství po prvním měsíci a období kojení, tuberkulóza, kachexie, těžké stavy s imobilitou, nespolupracující pacienti, a jsou i další kontraindikace.

V odborné literatuře se této metodě věnovali zejména američtí lékaři Shelton, Dewey, Battfield-Hazardová, Bragg, de Vries, němečtí Schenck, Meyer, Hocker, Segesser, Buchinger, ruští prof. Nikolajev, prof. Pašutin, prof. Bakulev, Spasskij, Struve, Suvorin, Fedotov, Šapiro, francouzští Vivini, Bertolle, japonský prof. Motoo a mnozí jiní. Bádání začalo ovšem mnohem dřív: od starověku známe doporučení Pythagora, Sokrata, Platóna, Hippokrata, Galéna, z 10. století Avicenny (Ibn Sina), atd. Na západ a na východ od nás se to jen hemží literaturou a poznatky o léčebném hladovění. V českých knihovnách nejsou zaznamenány, patrně ani nejsou, žádné autorské práce ani klinické poznatky.

Pije se pouze pramenitá nebo destilovaná voda, bez jediného sousta potravy. Denně se provádějí výplachy tlustého střeva.

Tím, že hladovějící nepřijímá potravu a pije pouze pramenitou nebo destilovanou vodu, připravuje svůj organismus na endogenní výživu, kdy organismus žije ze své podstaty a dochází ke specifickým fyziologickým změnám. Postupně dochází k útlumu jednotlivých funkcí, od útlumu tvorby slin, žaludečních a trávicích šťáv, až po útlum střevní peristaltiky. Důležité životní orgány žijí na úkor méně důležitých, platí princip priority: zatímco jsou nejvíce odbourány tukové tkáně (97 %), ztráty srdečních a nervových tkání jsou velmi nízké (4 %).

Procedura hladovění zahrnuje období vlastního hladovění a na něj navazující stejně dlouhé či o něco delší období návratu (přechodu) k normální stravě.

Velmi důležitými mezníky během hladovění jsou acidotické krize.

Úplný přechod organismu na endogenní výživu nastane pouze tehdy, jestliže se nepřipustí žádný, ani sebemenší příjem potravy a hladovějící je pouze o vodě. Nesmí ani pít sladké nápoje a čaje.

První acidotická krize (6.-10. den) odstraňuje příčiny nemoci, druhá acidotická krize (17.-23. den) odstraňuje nemoc samotnou. U zastaralých onemocnění je zapotřebí, aby léčebné hladovění bylo pod stálým lékařským dohledem ve specializovaném léčebném zařízení.

Mezi dvěma válkami byla řada klinik ve Švýcarsku a Německu.
Ze současných vím o klinice léčebného hladovění dr. Otto Buchingera v Bad Pyrmontu (Německo), založené r. 1920. Vede je nyní dr. Verena Buchinger-Käler
Několik sanatorií léčebného hladovění je v Rusku. Nejznámější provozuje prof. Leonid Ščennikov s dcerou Inge v Moskvě, Petrohradu, Kislovodsku a Berlíně (Německo).
Jiná léčebná zařízení, zaměřená na 12denní polosuché hladovění, vede dr. Sergej Filonov v Gornom Altaji (poblíž města Barnaul) a u jezera Issyk-Kul (Kirgizstán).
V Rostově na Donu existuje Centrum léčebného hladovění, které provozuje dr. Ludmila Orlova.

Hladovění je plnohodnotné jen pokud hladovějící prošel všemi třemi stádii.

Má tři stádia:

Má mírnější průběh, než klasické hladovění. Pije se pramenitá, nebo destilovaná voda a urina. Při tomto způsobu hladovění dochází k prohloubení očisty. Acidotické krize nastupují dříve a mají mírnější průběh než u klasického hladovění. První acidotická krize se objeví 6.–8. dne i dříve, druhá acidotická krize se objeví 17. dne. Nejznámějším protagonistou je bezpochyby anglický léčitel John Armstrong. Během své padesátileté praxe pomáhal urinoterapií spojenou s hladověním velkému počtu beznadějně nemocných, kterým už klasická medicína neměla co nabídnout. Na podporu své teorie, že všechny nemoci - s výhradou úrazových a strukturálních defektů - lze léčit homeopaticky použitím urinoterapie a hladovění, vydal r. 1944 knihu The Water of Life (Živá voda).

Je známé v jižní Asii. Střídají se dny bez jídla a pití se dny, kdy se jedí střídmá lehce stravitelná vegetariánská jídla a pije se dle potřeby voda a přírodní šťávy. V hladových dnech nesmíme přijít do styku s vodou. Rozlišuje se pět stupňů. Nejlehčí je první stupeň, kdy se 24 hodin nejí a nepije. Během dalších 24 hodin se jí lehká strava a pije libovolné množství vody a přírodních šťáv. Drží se 30 dnů. V celkovém úhrnu se za měsíc dosáhne účinku 15 dnů hladovění. První stupeň není časově omezen a může se držet libovolně dlouho. Nejtěžší je stupeň pátý, kdy se pět dnů nejí a nepije, pak se pět dnů jí lehká strava a pije libovolné množství vody a šťáv. Doporučují se dva až tři cykly, tedy 20 nebo 30 dnů. Pátý stupeň je určen pouze pro osoby velmi zkušené s hladověním. Objeví se nespavost, sucho v ústech, mučivá žízeň, z těla vychází nepříjemný zápach, rozšíří se kožní póry, přes kůži se vylučuje všechno, co by ledviny nebyly schopny vyloučit. Při pátém stupni kaskádového hladovění se tělo zbavuje virů, parazitů, ale hlavně těžké vody (D₂O), která pro svou velkou molekulu není schopna vyloučení ledvinami. Působí jako oxidant a nabourává chemické procesy v organismu.

Podporou pro organismus při kaskádovém hladovění je cvičení, dlouhé procházky, dýchací cviky. Přechod na lehkou stravu musí být postupný, nesmíme se přejídat.

Suché hladovění

Při suchém hladovění je vyloučen kontakt s potravou i vodou. Vyloučení pitného režimu vede k urychlenému štěpení tuků. U tohoto typu hladovění (stejně jako u kaskádového hladovění) dochází k opačnému pohybu tekutin: z buněk a mezibuněčného prostoru tekutina difunduje do krevního řečiště a dále do vylučovacích orgánů včetně kožních pórů. Strhává s sebou usazeniny a tak organismus očišťuje. Oproti tomu při hladovění s pitím směřuje voda z buněk a mezibuněčného prostředí organizmu do centra, a usazeniny se vyloučí vylučovacími orgány. Při 11denním suchém hladovění se dostaví 2. acidotická krize jedenáctý den. Metodu suchého hladovění si patentoval r. 1993 ruský lékař prof. Leonid Ščennikov.

Polosuché hladovění

• ranní lačnění: ráno se vypije sklenice teplé vody a první lehké jídlo se příjme za 4–5 hodin po probuzení. Propagoval ho americký dietolog Bragg. Kromě toho sám hladověl 4krát za rok 7–10 dnů.
• šťávové hladovění: po dobu 3–4 dnů se nepřímá žádná potrava a pijí se pouze čerstvé ovocné šťávy. Chceme–li si zvolit tvrdší režim, pijeme pouze šípkový čaj. Představitelem je např. švýcarský dr. Breuss.
• hladovění o syrovátce, kdy se 3–4 dny pije pouze 1–2 dl syrovátky.