Stavíme se ke zdravé a vyvážené stravě jako k jedné z významných součástí prevence nemocí? Zamysleli jsme se někdy nad tím? Málokdo z nás by odpověděl kladně. O pestrou a vyváženou stravu se začneme obyčejně zajímat, až když to s naším zdravím není v pořádku.

Cílem preventivního lékařství je udržení zdraví a zdatnosti organismu do nejvyššího věku. Je prevence dostatek? V posledních letech málo, řekla bych skoro žádná. Civilizačních nemocí začíná být tolik, že se stávají pohromou.

Každý, kdo se pokusil vniknout do činnosti organismu, nejdokonalejšího stroje všech dob, jaký kdy byl zkonstruován, byl fascinován jeho důmyslností, jednoduchostí a schopností, s jakou dokáže bojovat proti přirozeným nepřátelům i proti svému majiteli samotnému, který je často tím nepřítelem největším. Náš organismus má jedinečnou vlastnost, a to zbavovat se nepotřebných látek tím, že je ukládá na místa pro jeho funkci méně důležitá, aby tím chránil buňku, jako nejdůležitější článek. Nepotřebné látky nejprve ukládá do kloubů, spojovací tkáně. Nakonec zůstávají jedy v buňkách, jsou postiženy orgány a objeví se nemoc.

Organismus si dokáže pomoci, když mu dáme šanci. Každý z nás chce být zdráv, nebýt závislý na pomoci svého okolí, být fit až do nejvyššího věku. Ale co proto děláme? Naprostá většina z nás skoro nic. Ba naopak, své tělo naplňujeme desítky let hromadícím se odpadem a nánosy, aniž bychom se zamyslili, jak to uvnitř vypadá. K zamyšlení nás donutí až první zdravotní potíže, a tehdy začneme vyhledávat odbornou pomoc. A tam začne další nápor na naše zažívání, játra, ledviny. Začneme pojídat spásonosné tabletky. Spouští se řízená intoxikace.

S řadou potíží bychom si mohli pomoci sami, aniž bychom vyhledali odbornou pomoc. Ale udělat i něco málo pro své zdraví je časově náročnější než spolknout tabletku, která potlačí určité symptomy, ale neodstraní příčinu a tak si začneme pěstovat chronické potíže.

Nic nového pod sluncem, již Hippokrates byl přesvědčen, že by lékař měl nechat medikamenty v chemikově krámu, dokud může pacienta uzdravit stravou. Vztah mezi výživou a nemocí je velmi těsný. Platí to dvojnásob u nemocí zhoubných.

Za cíl svého snažení si vytkneme své vlastní zdraví, cíl velmi důstojný a lákavý. Už první úspěchy v podobě zdravotních úlev nám budou vzpruhou na této zdánlivě obtížné cestě. Když pacient není připraven ani rozhodnut sám sobě pomoci, pak jakákoli jiná pomoc a rada je marná. Musíme sami chtít a projevit silnou vůli. Potřebná je podpora rodiny.

Je pochopitelné, že když po několika desetiletích budeme chtít změnit jídelníček, že to půjde obtížně. V organismu musí dojít k velmi radikálním změnám, v procesu tvorby trávicích šťáv a enzymů. Proto je důležité usnadnit organismu tuto změnu.

Nemocný musí vědět, že když tělu odebere v nápojích a potravě určité látky stimulující nemoc, bude se organismus bránit a objeví se „abstinenční příznaky“ obdobné jako u lidí závislých na alkoholu nebo drogách. Nemocný si musí uvědomit, že se z problémů musí dostat sám. Kdokoli jiný mu může jenom poradit.

Jen velmi málo lidí je ochotno a schopno zříci se svých letitých návyků. Zvyk je železná košile. Proto je důležité obrnit se silnou vůli a využít podpory rodinného prostředí. Je nesmírně důležitá.

Nemůžeme do nekonečna zneužívat tolerance našeho organismu, protože dříve nebo později se celý tento systém zhroutí, přestože má náš organismus několik obranných bariér. Zdraví je jmění, o které musíme neustále pečovat. Dnes to platí několikanásobně. Naše strava musí být naším lékem!