MUDr. Vilma Partyková: 5. světový urinoterapeutický kongres

Chtěla bych čtenáře informovat o poznatcích z 5. světového urinoterapeutického kongresu, který se uskutečnil
5–7. listopadu 2009 v 5,5milionové Guadalajaře v Mexiku.


Účast hodně ovlivnila „kampaň prasečí chřipky“. Oproti kongresu v Brazílii roku 1993, kde bylo 650 účastníků, v Guadalajaře bylo jen 150 účastníků, a to z 20 zemí všech 5 kontinentů. Chřipkové šílenství poškodilo Mexiko i v tomto ohledu.

Mezi přednášejícími byli lékaři, léčitelé přírodními prostředky, zdravotní sestry, pracovníci z oborů chemie a farmacie, psychologie, antropologie, médií, jakož i laici z mnoha profesních skupin praktikující urinoterapii, ale také řada kněží a jeptišek.

 



Latinská Amerika je velmi zbožná a do závěrečného komuniké byla zapsána i výzva: Založme si do našeho naprogramování složku s heslem „Všechna lidská stvoření užívala svou urinu pocházející z ledvin naší Matky Boží“. Ve všech vystoupeních na kongresu přednášející chválili Boha Stvořitele za tento skutek. Všichni přednášející zdůraznili nezbytnost hlubokých změn dnešní společnosti v opravdovou lásku k péči o zdravý život. Ta je základem všech přírodních principů. Ve zdravotní sféře je nutno šířit používání přírodních medikamentů. Bůh na zemi tyto léky stvořil, aby jich člověk využíval.

 

Co se týká světové urinoterapie, měla jsem pocit, že ubývá zanícených propagátorů – odcházejí, stárnou, mladým chybí podpora státních institucí a brzy je pohltí byznys farmaceutických lobby. V rámci prevence by urinoterapie byla nesmírnou pomocí obyvatelstvu a současně by se státu i občanům snížily výdaje za marné léky. Co pokládám za velký nedostatek, je fakt, že pro úspěšné šíření urinoterapie a hladovění mezi laiky ve světě je nedostatek kvalitní literatury, která velmi chybí. To, co se nabízí, se mi zdá nedostatečné a povrchní.

V přednáškách a pracovních skupinách bylo poukázáno na uplatnění urinoterapeutických metod, rovněž ve spojení s hladovkami, při léčení četných zdravotních problémů, jako je rakovina, AIDS, epilepsie, diabetes, sklerodermie, lupénka, kornatění tepen, obezita a další. Důležitá je důvěra léčené osoby v mohutné ozdravné účinky uriny a vlastní přičinění dodržováním léčebných postupů a zdravého stravování, nepodléhání stresům a obavám.

V několika vystoupeních bylo konstatováno, že útok farmaceutických lobby proti přírodním léčebným metodám a medikamentům zesiluje a podléhají mu i státní instituce a firmy, které donedávna sponzorovaly některé alternativní projekty. Příkladem je třebas ukončení státní podpory programu „Zdravá rodina“ v Brazílii, jak informovala doktorka Neiva Rogieri. Obdobně projekt „Bio–Saúde (Bio–Zdraví)“, přinášející výsledky v alternativním boji s nemocemi v převážně tropických oblastech Latinské Ameriky a rovníkové Afriky (Amazonie, Angola), který poskytl během deseti let pomoc 120 000 nemocným (převážně leukémie, malárie, AIDS a artritida), sponzorovaný jistým kanadským naftařským koncernem, přestal být finančně podporován.

Konstatoval to ve své přednášce o bioenergetických metodách, mezi něž řadí urinoterapii, vodoléčbu, jíl, šťávy a zelené čerstvé rostliny, autor řady knih (o leukémii, parazitologii) a léčitel Renato Roque Barth, brazilský kněz, kterému říkají „Padre Corazón (=Otec Srdce)“. Úvodem své přednášky poznamenal, že první syntetická tabletka léku byla vyrobena v roce 1850 a po 160 letech od té doby dosáhl počet syntetických medikamentů řádově milionů typů drog a farmak, ztisíceronásobil se i počet nemocnic, vznikají i nové nemoci, nejsou však k dispozici údaje o příčinách úmrtí podle nemocí a při nich podávaných léčiv. Souběžné podávání několika léků častokrát potlačuje nebo inhibuje účinek, což vede zákonitě k trvalému poškozování vnitřní stability organizmu. Chemický produkt zničí imunitní systém. Principem přírodních léčebných prostředků je naopak dosažení harmonie tělesných, duševních a duchovních vazeb. Přírodní metody léčí buňky, žlázy, orgány, tělesné systémy a tím celé tělo. Na svém semináři demonstroval metodu diagnostiky založenou na zjištění energetické nerovnováhy. Jednotlivé kroky: který orgán je nemocný, jakou nemocí trpí, co je příčinou (virus, baktérie, parazit) v dané chvíli. Po vysazení léků 15 dní začneme s přiměřenou urinoterapií. Zdůraznil, že je důležité při léčení využívat nabíjení těla energií rostlin pitím vývarů z čerstvých zelených částí až do 1 litru denně. Výběr vhodné rostliny se provádí velmi pečlivě po zkoumání účinku jednotlivé rostliny po dobu 15 dní. Pokud se zdravotní stav nezlepšil, přejde se na jinou rostlinu. Jde vesměs o rostliny, léčebně známé v příslušných částech světa už přírodním léčitelům, případně místním šamanům.

Z dalších příspěvků, které mne zaujaly, uvádím:

Natalia Andrade, lékařka z Mexika, Indiánka, hovořila o třístupňové struktuře nemoci a těla. Individuální stav nemocného má strukturu: strava, kauza, stav mysli. Tělo má DNA strukturu: svaly, nervy, kosti. Biochemické procesy vyvolané léky se dotknou jen tělesné struktury člověka. Strava je naproti tomu alternativou, jak se tělo dokáže léčit samo. Samo pozná, co mu pomůže a je pro ně nejlepší. Urina mu dá informace a tělo odpoví efektem. Léčebným procesům musíme napomáhat tělesným cvičením. Důležité je, že při samoléčbě vím, co dělám, a proč to dělám. Byla také jediná, co uvedla konkrétní urinoterapeutické kauzy, některé spojené s hladověním. Konstatovala, že vždy byl snížen cholesterol. Zmínila též pacienta, který po ukončení 5denní hladovky si stěžoval na silné bolesti v krajině jater. Pak se přiznal, že se napil alkoholu.

Sonia Rodriguez de Gomez, biochemička a prezidentka kongresu, v přednášce na téma „Urinoterapie v tvém životě“ připomněla, že urina nese dědičnou informaci, a že urina je nejúčinnější při hladovění.

Laička Joy Goodland McFairlane přijela z Austrálie, aby informovala o vlastním příběhu vyléčení revmatické artritidy na rukou i nohou, kterou trpěla 15 let, až po upoutání na lůžko. V Indii podstoupila po šesti letech nehybnosti chirurgický zákrok na rukou a nohou, začala pít urinu a dosáhla stavu, kdy ve svých 60 letech potíže s končetinami nemá a žije normálním životem při denním pití uriny. Obdobně pozitivně vyzněla vystoupení dalších laiků o léčení svých nemocí. Ve všech případech zmínili jen pití uriny.



Očista organismu, kterou já pokládám za významný nástroj před léčebnou urinoterapií i před léčebným hladověním, byla mezi účastníky konference zcela neznámá. Proto jsem se rozhodla věnovat tomuto tématu na konferenci svůj dvouhodinový seminář a nedávno umístila na svou stránku http://www.urinoterapie.eu anglicky psanou informaci o této metodě, kterou nazývám „Sedm kroků ke zdraví“ a popisuji ve svých knihách „Urinoterapie a nemoci“ a „Hladovění pro zdraví“. Přednesla jsem také dva referáty v plénu, se zaměřením na léčení rakovinných onemocnění a popsala léčení několika kauz.

 

 

Trochu mimo témata pojednala Iliana Cabañas z Kostariky o apiterapii. Předváděla aplikaci žihadla živé včely medonosné do akupunkturního bodu na prstu. Poznamenala, že při používání uriny a žihadla se účinky obou homeopatik vzájemně posilují.

Pojmem apiterapie označujeme léčebné použití včelích produktů, což jsou včelí žihadlo, med, pyl, propolis, královská kašička. Před aplikací je třeba provést zkoušku na snášenlivost a hypersenzi­bilitu, aby bylo proká­záno, že daná osoba není na produkty alergická. Zkoušku provedeme na vnitřní straně předloktí, kde na malé ploše 1x1 cm naneseme včelí produkt, který chceme otesto­vat. Pokud nejsme aler­gičtí, zůstane místo bez reakce. Při začervenání – až otoku – produkt nepo­užijeme. Aplikace vče­lího žihadla má kontraindikací mnohem více.

Včelí uštknutí stimuluje prostřednictvím hypotalamu (mozkového řídicího centra), hypofýzy a nadledvinek imunitní systém s cílem odstranění nemoci. Možným důvodem, proč žihadlo vyvolá v lid­ském těle protihorečné účinky, je to, že se procesu zúčastní hormon kortizon produkovaný nadled­vinkami. Včelí žihadlo má antioxydační vlastnosti, čímž posiluje schopnosti imunitního sys­tému, který vytváří svou vlastní látku pro léčbu nemoci. Studie prokazují přítomnost významných složek ve včelím jedu s cennými farmakologickými vlastnostmi.

Apiterapií se dají léčit nemoci imunitního systému, neurologické nemoci, nemoci svalové a kos­terní, infekční nemoci, úrazy, tumory benigní i maligní, alergie, kardiovaskulární nemoci, krevní nemoci, nemoci dýchacího aparátu, nemoci trávicího aparátu a jater, nemoci ledvin, revmatické nemoci, nemoci nervového systému, oční nemoci, nemoci ušní, kožní nemoci, nemoci endokrin­ního systému, nutriční a metabolické nemoci, gynekologické nemoci, nemoci pohlavních orgánů, imunodeficientní nemoci (AIDS), virové nemoci, onkologické nemoci, stomatologické nemoci, pa­razitární nemoci mentální nemoci (závislost na alkoholu, oligofrenie, schizofrenie). Obohacováním uriny včelími produkty se zabývám dva roky a toto téma jsem zahrnula několikrát i do svých přednášek. V mojí připravované nové knize „Praktická urinoterapie“ se čtenáři mohou seznámit s postupy a dávkováním medu, propolisu a mateří kašičky do uriny. Medové produkty s urinou urychlují dobu léčby a zintenzivňují její účinnost.

Očekávala jsem, že se opět dozvím něco nového z příspěvků japonských a korejských kolegů. Profesor Uryu nepřijel, a k mému zklamání jsem se od paní Marimo Takado, knihovnice z Tokia, která hovořila v podstatě jen o historii urinoterapie v Japonsku, dozvěděla, že profesor doktor Ryochi Nakao ve svých 97 letech zemřel a jeho urinoterapeutická klinika zanikla.

O její pokračování neměl žádný z lékařů zájem, a tak se rozpadla. Zůstal jen program léčení kožních nemocí rukou, kterého se účastní tisícovka pacientů. V knihovně profesora Nakao se našly některé poznámky: „kolik se má uriny pít – okamžitě sklenka, vždy jen čerstvá a nesmí se zakalit. Po vypití počkat s vypláchnutím úst, aby se nenarušilo působení přenosu informace. Urina má sekundární vliv na mentální stavy. Jsem ráda, že jsem si před lety koupila jednu z jeho knih „Urinoterapie: Překvapivé účinky“, kterou napsal r. 1994, a do níž mi vepsal věnování jeho žák, Dr. Ryosuk Uryu. Vysvětluje v ní své teorie o informačních principech urinoterapie a hodnotí léčebné výsledky své kliniky MCL (Miracle Cup of Liquid = sklenka zázračné tekutiny) v Ohmori u Tokia, kterou během pěti let od založení prošlo 10 000 pacientů. Píše v ní také, že v roce 1993 praktikovalo urinoterapii 8 milionů Japonců.

Profesor Kang Kook–Hee ze Seulu (Jižní Korea) se opřel do tzv. prasečí chřipky. V úvodu své přednášky nazvané „zneuznaný princip urinoterapie“ charakterizoval svůj marný boj se státními institucemi. „Psalo se, že v červnu 2009 přerušila vyučování většina všeobecně vzdělávacích korejských škol, a že denně umírají 4–5 lidé na infekci virem H1N1. Stejná situace jako v USA nastala i v Koreji, totiž, že vakcína Tamiflu, uvedená v USA, naplnila frontami ordinace praktických lékařů za účelem preventivního očkování zdravých lidí a kdekdo s horečkou hned spěchal do nemocnic přeplněných stejnými zoufalci. Po aplikaci Tamiflu v Koreji tehdy několik lidí zemřelo. Korejské ministerstvo zdravotnictví, sociálních věcí a rodiny vydalo 27. října 2009 varovné prohlášení o prasečí chřipce korejskému lidu, nechť se připraví na pandemii v listopadu. Ihned jsem poslal svůj návrh na využití urinoterapie proti prasečí chřipce, ale bez odezvy. Nebál jsem se cesty do Mexika, protože jsem přesvědčen, že toto je nejlepším místem pro konání světové urinoterapeutické konference, neboť urinoterapie je nejlepším prostředkem proti ní. Také doufám, že se svět vůči podivné chřipce konečně probudí. Urina je metabolickým produktem 60 trilionů buněk našeho těla a nese DNA informaci. Pití uriny je totéž co pití čerstvé vakcíny a není lepší vakcíny, než vlastní. Je to isopatická (známá) kúra a průkaznost jejího protivirového účinku byla prokázána bezpočtem klinických zkoušek.“

O probíhajícím výzkumu uriny informoval jediný referát, a to doktor Raúl Mideros z Ekvádoru. Na Univerzitě Simona Bolívara v Quitu mají 7 let ve výzkumném programu téma „urinoterapie jako významný léčebný prostředek“. Zkoumají procesy mentální, fyzikální, energetické i aspekty duševna. Obecně výsledky prokazují, že náhrada přirozeného umělým je vyvrácené dogma. Urina nese nepochybně informace všech úrovní. Nejvíce se opírá o vědomí a těží ze všech 4 systémů. Prvotní je strava, harmonické dýchání, energie sexuální, mentální vztahy zahrnující i kulturní postavení jednotlivce.

Doktor José García z Mexika měl vystoupení na téma postavení urinoterapie mezi medicinálními praktikami. Urinoterapie je homeopatická disciplina a jako homeopatie vůbec je nekompatibilní se světem financí. Avšak příprava homeopatických roztoků z uriny je vědeckou realitou s velkými výsledky.

Psycholožka Ikal Susana Rodriguez z Mexika zmínila, že máme dvě reality: vnější a vnitřní. Urinoterapie pomáhá vyrovnávat oba systémy do rovnováhy. Energie je materializovanou formou spojení, ve které procházíme sami z vnitřní formy přes vnější zpět do vnitřní. Naše myšlenky jsou zrcadlem odrážejícím realitu.

Japonec Atom Inoue, žijící převážně v Kolumbii, zmínil několik zajímavých momentů. Stresu lze odpomoci přehříváním orgánů až na 40  oC. Cvičením a používáním urinoterapie se upravuje rovnoměrná tělesná teplota v mitochondriích (součást buňky) a energie v krevním systému se stabilizuje. Střevo má emocionální vliv na sympatikus i parasympatikus, v energetice bývá dominantní parasympatikus. Je to důležité pro čištění těla. Procvičení orgánů pomocí tai–či, jógy, až hodinu denně, nasměrování těla do přírody, kosmu, do světových procesů; při tom je úžasně prospěšná urina. Je až prioritní k utváření charakteru člověka: tělo nevzdoruje přírodě, ale život má jiný rozměr ve spojnici informace příjmu, udržování zdraví a rozumu, rekonstrukce těla a duše. Tělesná cvičení a příjem uriny jsou důležitá pro jednotu těla, duše a životního prostředí. Nejlépe ráno – to je nejvhodnější doba přípravy na pěkný den.

>>>  Zpět