Tuto preventivní a léčebnou metodu používá lidstvo odnepaměti. První písemné zprávy jsou staré 5 000 let a pocházejí z Indie (traktát o léčbě močí Šivambukvalpa); urinoterapie se používá na všech kontinentech. Její rozmach v Evropě byl v 19. století a v první polovině 20. století, do objevení antibiotik, která urinoterapii odsunula do pozadí. Výzkumem uriny se zabývali a zabývají vědci jak v Evropě, tak ve Spojených státech amerických, v Indii, Japonsku, Austrálii. Extrakty z uriny jsou součástí léků, léčebných mastí a kosmetických přípravků. Dnes, kdy svět je přechemizován a lidské zdraví je poznamenáno přemírou vedlejších účinků chemických léčebných preparátů, se tato metoda znovu těší zájmu..

Proč jsem napsala 3 knihy o urinoterapii? Přiměl mne k tomu nebývalý zájem o první knihu Urinoterapie očima lékaře i moje další zkušenosti získané korespondencí s nemocnými a nové poznatky ze zahraniční literatury. Ačkoliv prosté používání uriny není v Čechách a na Slovensku neznámé, škála možností využití uriny při nemocech je podstatně širší. V mých knihách jsou návody, jak si připravit urinové kataplazmy, homeopatikum, podkožní injekční aplikace, jak si urinou ulehčit strádání v mnoha nemocech.

Příznivců urinoterapie v lékařských a vědeckých kruzích je hodně. Zúčastnila jsem se 3. světového urinoterapeutického kongresu, který se konal 30.4.-4.5.2003 v Belo Horizonte, stát Minas Gerais v Brazílii. Mezi 650 účastníky, ze 43 zemí všech kontinentů, byla polovina lékařů. Další velmi početnou skupinou byly zdravotní sestry, ze všech zemí Latinské Ameriky. Potvrdila jsem si správnost svých urinoterapeutických postupů, které doporučuji při prevenci a léčbě nemocí. Je mimo jakoukoli pochybnost, že urinoterapie se stává běžnou léčebnou a preventivní praxí. Proniká do povědomí široké veřejnosti. V Jihoafrické republice běžel populární televizní cyklus o netradiční medicíně s několika pořady o urinoterapii. Ve vyspělých zemích je na stolech vědeckých pracovníků mnoha oborů. V Ekvádoru, Koreji a Japonsku je urinoterapie součástí studia na lékařských fakultách. V Japonsku byla od roku 1993 v provozu klinika s urinoterapeutickou léčbou. Existují rozsáhlé kazuistiky o léčení téměř všech typů nemocí, zatím kromě plicní tuberkulózy a Hansenovy nemoci (malomocenství). V Koreji a Japonsku pokročil výzkum aplikací uriny při postižení AIDS a SARS; bylo konstatováno, že i tyto nemoci jsou urinoterapií léčitelné.

5. světový urinoterapeutický kongres se uskutečnil 5-7. listopadu 2009 v Guadalajaře v Mexiku. Účast hodně ovlivnila "kampaň prasečí chřipky". Oproti kongresu v Brazílii roku 1993, kde bylo 650 účastníků, v Guadalajaře bylo jen 150 účastníků, a to z 20 zemí všech 5 kontinentů. Chřipkové šílenství poškodilo Mexiko i v tomto ohledu. Mezi přednášejícími byli lékaři, léčitelé přírodními prostředky, zdravotní sestry, pracovníci z oborů chemie a farmacie, psychologie, antropologie, médií, jakož i laici z mnoha profesních skupin praktikující urinoterapii, ale také řada kněží a jeptišek.

Co se týká světové urinoterapie, měla jsem pocit, že ubývá zanícených propagátorů - odcházejí, stárnou, mladým chybí podpora státních institucí a brzy je pohltí byznys farmaceutických lobby. V rámci prevence by urinoterapie byla nesmírnou pomocí obyvatelstvu a současně by se státu i občanům snížily výdaje za marné léky.

Co pokládám za velký nedostatek, je fakt, že pro úspěšné šíření urinoterapie a hladovění mezi laiky ve světě je nedostatek kvalitní literatury, která velmi chybí. To, co se nabízí, se mi zdá nedostatečné a povrchní.

V přednáškách a pracovních skupinách bylo poukázáno na uplatnění urinoterapeutických metod, rovněž ve spojení s hladovkami, při léčení četných zdravotních problémů, jako je rakovina, AIDS, epilepsie, diabetes, sklerodermie, lupénka, kornatění tepen, obezita a další. Důležitá je důvěra léčené osoby v mohutné ozdravné účinky uriny a vlastní přičinění dodržováním léčebných postupů a zdravého stravování, nepodléhání stresům a obavám.

6. světový urinoterapeutický kongres se uskutečnil 14.-17. listopadu 2013 v San Diegu v USA. Účastníků bylo velmi málo (45), protože zájemci z mnoha zemí nedostali vstupní vízum do USA. Možná proto, že není ve farmaceutické velmoci zapotřebí šířit nevhodné myšlenky, jak to vystihl jeden z posluchačů mých přednášek.  Sál pro 1000 účastníků zel prázdnotou, ale ani to neubralo na zajímavých referátech.
Jeden z takových přednesl jihokorejský mikrobiolog  profesor Kook–hee Kang. První zkušenost s urinoterapií byla před 15 léty, kdy slyšel o léčebných účincích uriny. Jako asi každý pocítil z počátku odpor proti použití, natož ochutnání. V té době měl málo informací, ale začal se o urinoterapii zajímat více a přiměl se k experimentování. Dobře si pamatuje, že 3 dny po sobě pil malé dávky uriny, aby zkusil urinoterapií zmírnit bolest v rameni po zlomenině při autohavárii. Pil ranní urinu, bolest ustupovala, až během týdne úplně zmizela. Od té doby se urinoterapií zabývá jako vědeckým oborem. Je si jist, že do budoucna nabude urinoterapie nesmírné ceny pro lidské zdraví. Jako většina přednášejících a účastníků ztotožňoval urinoterapii pouze s pitím uriny.

Poznatky ze světových urinoterapeutických kongresů, kterých jsem se zúčastnila, podrobněji rozvádím v aktualitách.

V knize Urinoterapie a nemoci  přibližuji čtenářům a hodnotím poznatky, hlavně z výzkumů amerických, ale také anglických, ruských a německých, italských, rumunských, švédských, japonských aj. lékařů, farmaceutů, biologů a chemiků, kteří se urinoterapii věnovali a věnují, zkoumají její účinky na lidský organismus. Během sta let výzkumu, věnovaného urině a jejím složkám, byla zaznamenána zejména tato zjištění:

“Urina překvapivě snadno zabíjí viry. V silné koncentraci nejenže oslabuje viry jako jsou obrna a vzteklina, ale přímo je ničí”. Proceedings of the Society of Experimental Biology, USA, 1936

“Urina účinkuje jako výtečná a jistá přirozená vakcína a osvědčila se v léčbě široké škály neduhů, včetně chronických a akutních zánětů jater, černého kašle, astmatu, senné rýmy, planých neštovic, migrény a zažívacích potíží. Tato metoda je tak prostá, že se dá použít bez jakýchkoli potíží.” Dr. J. Plesch, The Medical Journal, London, 1947

“Urina je jedním z nejjistějších a nejužitečnějších diuretik, jaká jsou známa. Její použití je indikováno při léčení nadměrného mozkového a nitroočního tlaku, neoperovatelných mozkových nádorů, lebečních zlomenin a cerebrálních kontuzí. Dále zkoušky s urinou prověřily, že zaručeně léčí šedý zákal, vodnatelnost mozku, delirium tremens, předmenstruační tenzy, meningitidu a epilepsii”. Dr. M. Javid, mimořádný profesor neurochirurgie, University of Wisconsin, Medical School, 1957

“V klinických výzkumech se u nemocných rakovinou použil urinový extrakt Antineoplaston. Většina nemocných vykázala značné zlepšení už po týdenní léčbě a při dalším pokračování se projevilo zmenšení velikosti tumoru a normalizace biochemických testů bez jakýchkoli toxických nebo nebezpečných vedlejších jevů.” Dr. S. Burzynski, Physiology, Chemistry and Physics, 1977

“Bylo zjištěno, že mnohé tělesné nemoci byly urinou zmírněné, např. roztroušená skleróza, zánět tlustého střeva, vysoký krevní tlak, lupus, revmatický zánět kloubů, zánět jater, hyperaktivita, pankreatická nedostatečnost, psoriáza, a ekzém, cukrovka, pásový opar, mononukleóza.” Dr. Nancy Dunne, lékařská konsiliářka, Irish Allergy Treatment and Research Association, Oxford Medical Symposium, 1981

“Urina je hlavní složkou plodové tekutiny, ve které plave lidský plod. Normálně, plod “vdechuje” tuto plodovou tekutinu plnou uriny do svých plic. Jestliže je ledvinový trakt zablokován, plod neprodukuje tuto tekutinu a plíce se bez ní nevyvíjejí.” New York Times Medical Section, 1988

Několik těchto vědeckých zjištění uvádím pro skeptiky, ale i pro ty zájemce o urinoterapii, kteří očekávají zázrak ihned. Urinoterapie má svá pravidla, jako každý léčebný systém, která je potřebné dodržovat. Kromě toho, že je nutné změnit svou životosprávu a hlavně jídelníček, je potřebné urinoterapii spojovat s hladověním.

Mám ověřeno od řady nemocných používajících urinoterapii, že průběh hladovění, ale i samotná urinoterapie jsou bez potíží, když začnou léčení očistou organismu, prvních pět kroků, až po očistu ledvin včetně. Je to nezbytné zejména u lidí, kteří mají organismus hodně zahleněný.

Tato jedinečná tekutina - urina, kterou produkuje náš organismus každému na míru, je pro naše tělo životně nezbytná, aby fungovalo. Urina je ultrafiltrátem krevní plazmy. Koluje v našich cévách, ledviny ji přefiltrují a do uriny se vyloučí většina látek, které v daném okamžiku naše tělo nepotřebuje. Jsou v ní obsaženy vitamíny, hormony, proteiny, aminokyseliny, glukóza, minerály i stopové prvky a množství dalších jednoduchých i složených látek, potřebných pro fungování našeho organismu. Všechny složky uriny nebyly dosud objeveny.

Kromě nutričních substancí jsou v urině také antibakteriální, antivirové, antimykotické a protirakovinné látky.

Antiseptickými a antibakteriálními vlastnostmi uriny se zabývali J. F. Foulger a L. Foshay, lékaři Ústavu farmakologie a experimentální bakteriologie při Univerzitě v Cincinnati, v USA. V roce 1935 vyhodnotili působení uriny na širokou škálu bakteriálních infekcí jako extrémně účinné s tím, že na rozdíl od aplikace sulfonamidových tablet, které se tou dobou hojně používaly, nevykazuje urina žádné vedlejší účinky. “Že je urina neškodná vůči tělesným tkáním, bylo přiměřeně prokázáno.”

Stejnou dobou v r. 1933 zkoumal chirurg Dr. W. Millar na Lékařské fakultě Univerzity v Cincinnati možnosti využití antibakteriálních vlastností krystalické močoviny v léčení zevních rakovinných vředů. “Jestliže se krystaly močoviny nasypou do rány, zmizí úporný zápach v převážném rozsahu. Ačkoli se krystaly rozpustí za pár minut, vřed se zmenšuje s každou aplikací. Krystaly jsou levné, vykazují značné antiseptické vlastnosti, a nejsou obavy z vedlejších účinků.”

Zásada, že nemocní užívající léky nemohou brát svou urinu, již doslovně neplatí. Dr. William Hitt, který provozuje v Novém Mexiku (USA) urinoterapeutická sanatoria Harold Manner Memorial Hospital pro léčení těžkých a návykových chorob, doporučuje urinu používat ve formě kapek pod jazyk a urinové injekce, i když pacientům předepisoval souběžně léky. Po dobu 2½ roku bylo injekcemi vlastní uriny léčeno 20 000 pacientů, mezi nimiž byli lidé s rakovinou, astmatem, silní alkoholici, kuřáci a drogově závislí.

Z toho, co bylo výzkumem ověřeno a potvrzeno je jasné, že lidská urina neobsahuje žádné jedy, ba právě naopak opětovným použitím uriny organismus obohacujeme obrannými látkami a šetříme vzácnou energii při boji s nemocí. Je to způsob, jak udržovat organismus zdravý a v případě, že se potřebujeme zbavit nemoci, nebo zmírnit její potíže, je naprosto bez jakýchkoli vedlejších účinků.

Je zapotřebí překonat nesmyslnou bariéru, kterou v nás lékařích vypěstovali naši učitelé a my jsme dále pokračovali a přenášeli odpor k urině na své pacienty a děti. Tato neobyčejná látka produkovaná naším organismem je velký dar, s kterým musíme patřičně uctivě zacházet.